Spaní spolu s dětmi – návrat k tradici

Chronické nevyspání, jehož příčinou je malý uplakaný uzlíček, patří mezi hlavní strašáky všech rodičů. „Jen ho nech vyřvat, já to tak taky dělala“ nebo „Musí se naučit spát sám, jinak si ho rozmazlíš a pak teprve budeš mít peklo“ – takové rady většinou znějí ze všech stran. Řada rodičů ale cítí, že dítě v postýlce nepropláče půl noci jen proto, aby si prosadilo svou. Naopak, něco mu chybí. Proto stále více rodin začíná praktikovat spaní s dětmi pohromadě v jedné posteli.
Nejedná se přitom o žádný převratný objev, jen návrat k tomu, co po tisíciletí fungovalo a dodnes funguje ve velké části světa. Dítě stráví v matčině lůně devět měsíců a po porodu je naprosto odkázáno na její péči. Intenzivně vnímá její vůni, hlas, teplo i tlukot srdce. Pokud se náhle ocitne samo, automaticky se snaží přivolat matku zpět, protože mu hrozí prochladnutí, hlad i nebezpečí zvnějšku. A k upozornění na sebe nemá jiný prostředek než pláč.

Snadnější kojení

Od počátku lidstva bylo naprosto přirozené, že dítě spalo u matky, která ho tak mohla jednoduše kojit a udržovat v teple. Tento zvyk se dodnes udržel v Africe, Asii a Jižní Americe. Proč ale ve vyspělých západních zemích vyvolávají zmínky o společném spaní s dětmi takové diskuse? Po odpovědích je potřeba zapátrat hlouběji v minulosti.
Začneme ve středověku, kdy se začalo formovat pojetí intimity, jak ho známe dnes. Bývalo naprosto běžné, že celá rodina žila v jedné místnosti, takže soukromí téměř neexistovalo. I přes ulici do lázní se klidně přeběhlo jen tak, na Adama. Samostatné ložnice stejně jako stud se začaly objevovat až se vzrůstající životní úrovní. Ale ani tehdy, až snad s výjimkou těch opravdu nejbohatších vrstev, nebyly děti odkládány do vlastních pokojů.

Nástup „rozumu“

Zlom přišel až v 19. století s nástupem průmyslové revoluce, kdy se v západních zemích začal důsledně uplatňovat neúprosný diktát rozumu a vědy. Tehdy začali matkám mluvit do výchovy dětí odborníci vyzbrojení daty ze studií a výzkumů. Šokující objev bakterií sice pomohl rapidně snížit úmrtnost rodiček i kojenců, ale zároveň vedl k přesvědčení, že každý kontakt může vést k nakažení. A tak se zavinovačky, kočárky a dětské postýlky postupně staly samozřejmou součástí domácností.
Koneckonců děti si musely zvyknout, že se jejich matky potřebují co nejrychleji vrátit do práce. Protože zároveň započal rozpad tradičních třígeneračních rodin, místo příbuzným byly napříště svěřeny jeslím a mateřským školám, kde na nějaké uspávání respektující individuální potřeby dítěte nebyl prostor. Na dětství se zkrátka pohlíželo jako na období, kdy je potomkům nutné vštípit disciplínu a poslušnost. Teprve mnohem později se začaly prosazovat názory respektující tělesný i duševní vývoj a potřeby malého človíčka.

Přirozený dvoufázový spánek

V této době také Edisonova žárovka osvobodila lidstvo ze tmy. Mělo to ale svou cenu, a to nemluvíme jen o tom, že dosud nedokážeme zastavit zničující kolotoč nadvýroby. Umělé světlo výrazně nabouralo také přirozené spánkové cykly. Do té doby chodili lidé spát mnohem dříve, ale během noci se na jednu až dvě hodiny probudili. Byla to oblíbená doba básníků a spisovatelů, ale i milenců, diskutérů, modlících se nebo zlodějů.
Dvoufázový spánek se dodnes uchoval u některých přírodních národů či nomádů a v řadě evropských jazyků nalézáme staré výrazy pro označení jeho částí. Dokonce i řada současných stížností na nespavost, kterou se snažíme zahnat s pomocí medikamentů, může být jen pozůstatkem tohoto přirozeného spánkového fázování.baby-1158581_1280

Proč osm hodin?

Pak si ale industriální éra vyzbrojená umělým světlem vyžádala dělníka, který osm hodin pracuje, osm hodin v kuse spí a osm hodin se stará o své soukromé záležitosti. Podle diktátu doby většinou trávíme v říši snů podstatně méně času, než by naše tělo potřebovalo. Hodina spánku navíc nebo středomořská siesta po obědě už zavání lenivostí. A řada rodičů, kteří se poprvé starají až o vlastní děti, se mylně domnívá, že s jejich potomkem není něco v pořádku, když se několikrát za noc budí.
Spánek u dítěte je ale mělčí s kratšími fázemi, protože vychází z přirozených potřeb rostoucího organismu. Pokud ho násilím a s pomocí všemožných ověřených rad upravíme, aby vyhovoval hlavně nám, hrozí, že způsobíme škody na tělesné i duševní úrovni. Každé dítě je jiné a je jen na rodičích, aby vypozorovali, co jejich potomkovi nejvíce prospívá. Kojení podle harmonogramu, ať už má hlad, nebo ne? Či krmení, k němuž dá samo podnět tím, že se probudí?

Výhody společného spaní

Jednou z cesta k harmonickému vztahu mezi rodiči a dítětem je právě společné spaní. Moderní výzkumy dokonce prokázaly, že správně praktikované spaní v blízkosti matky pomáhá snižovat riziko obávaného syndromu náhlého úmrtí kojence, příznivě ovlivňuje dech a srdeční činnost dítěte, a dokonce podporuje tvorbu hormonů důležitých pro správný vývoj jeho těla.
Přítomnost rodičů zároveň snižuje hladinu stresových hormonů, což podporuje klidnější spánek a posiluje duševní zdraví. Děti, které spí spolu s rodiči, bývají vyrovnanější, sebevědomější a méně pláčou, což potvrzují i pozorování antropologů a cestovatelů, kteří navštívili domorodé kmeny nezasažené civilizací. Díky tomu, že dospělí pružně reagují na jejich potřeby, bývají paradoxně i nezávislejší, než jejich vrstevníci vykázaní do vlastních pokojů. A později většinou samy dají vědět, že nastal čas dopřát jim soukromí.

Paradoxy intimity

Právě soukromí, ale tentokrát rodičů, je v případě společného spaní velmi diskutované. Co když několikaletá přítomnost potomstva v ložnici úplně zničí jejich milostný život? Pokud by to tak bylo, třeba Japonci, u nichž se zvyk spát spolu s dětmi v jedné místnosti udržel dodnes, by už nejspíše dávno vyhynuli. A paradoxně ve vyspělé Evropě, kde většina dětí díky ekonomickému blahobytu má vlastní pokoje, porodnost vytrvale klesá.
Je proto jen na rodičích, zda se vybaví odbornou literaturou, harmonogramy, chůvičkami, propagovaným umělým mlékem a špunty do uší; nebo se odváží vyzkoušet něco, co už většina našich vrstevníků bohužel nezažila. Zda poskytnou svým dětem láskyplné zázemí, které podpoří harmonický rozvoj jejich osobnosti. A nebo jestli se spokojí s tím, že podle zásad odkazujících na strojovou výrobu vychovají dalšího jedince, který není ani schopný vyjádřit své potřeby, proto ví, že na ně stejně nikdo nebude brát ohled.

Další články

Komentáře

  1. Zajima me Vas nazor. Maleho syna jsem kojila,spinka s nami v posteli. Jsou mu tri rojy. S vychovou se snazime experimentivat a domlouvame se a prozivame spoku vse co se da. Take se ucim a musim rict ,ze syn je mym ucitekem v mnoha pripadech. Ted resim vstup do MS. Tim jak se k sobe chovame mame trochu jiny pristup a ja trnu hruzou jak skolku zvladneme a nevim hak na to. Bojim se scen kdy nebude chtit pryc a ja ho tam s tejne necham s cizimi lidmi a co dal . Jak mu vysvětlit ze MUSII!? CHCI VUBEC ? JSOU 3 ROKY U DITETE VHODNE ZACIT SE SKOLKOU? DIKY SARKA A RODINA

    1. Tak nemusíte-li, nedávejte ho tam. Já oba také kojila,spali s námi v posteli a do MŠ šli po 4.roce. Ale už předtím chodili sem tam na dopoledne do lesní školky, aby se trochu otrkali. Pláč při loučení jsme nepoznali nikdy. A hlavně! nikdy jsme nemizeli na tajno! Už od batolecích let jsem důsledně dbala na loučení. Aby věděli, že máma odchází. A taky, že se vždy vrátí, jak řekne…

    2. Dobrý den, pravděpodobně už jste se nějak zařídila, jen jsem Vám chtěla napsat poznatek z role matky a také asistentky v MŠ. „Scény“ u dětí, jež jsou nově dány do školky, často odpovídají pocitu rodiče, který si není jist, zda je dané zařízení „to pravé“, zda se tam k němu chovají hezky a tak, jak potřebuje, protože on/ona je specifický/á a ne jen tak „obyčejné“ dítě. V takovém případě je na místě se bavit s rodičem o jeho vlastních pocitech a myšlenkových pochodech. Až si v tom rodič udělá jasno, dítě se zklidní. Případně dojdete k závěru, že ho vlastně ještě nikam dávat nechcete, či ho dáte do jiného kolektivu. Ze strany vývoje dítěte.. 3.rok je obdobím, kdy má dítě možnost naučit se být I BEZ matky/otce. Může to být formou docházení do dětské skupinky na 1 dopoledne v týdnu či jiná „separace“ vyhovující oběma stranám. Pokud si v tomto věku separaci nezažije, kolem 4.roku opět přichází období „maminkování“ a začít s pobytem v dětském kolektivu je pro takové dítě náročnější (pokud ho nevtáhne starší sourozenec). Na stranu druhou ve 3 letech jsou některé děti ještě příliš závislé, nesamostatné co se týče schopnosti oblékat se a obstarat základní potřeby těla a odloučení nesou vskutku těžce. Pro takové dítě je fajn, když míra odloučení není v plném možném rozsahu (celodenní docházka do školky 5 dní v týdnu), ale reaguje na schopnost adaptace a když se vyskytuje v kolektivu, ve kterém vývojově zapadne, alespoň pro začátek. Nemusí to znamenat kolektiv stejně starých dětí. Nástup do školky může být stresový a také vůbec nemusí. Nejdůležitější pro hladký nástup je, aby si dítě vytvořilo kladný vztah k někomu z kolektivu – nejlépe k dospělé osobě, ta je v tomto ohledu o něco důležitější, než vrstevníci.

    3. Jakmile je dítěti rodina „malá“, je čas postupně na pár hodin MS navštěvovat. Naší malé pomohly knížky Poznávej mateřskou školu a Conni jde do školky, četla je nespočetněkrát stále dokola. Pak se dokonce i těšila.

  2. Já osobně jsem pro spaní dětí s rodiči. Myslím si, že tělesný kontakt a vůbec kontakt s rodiči v prvních měsících života není důležitý jen kvůli vztahu miminka k matce, ale i pro vytvoření pevných základů vztahu s otcem, kterého dítě do narození mělo možnost pouze slyšet. Například náš syn jako novorozenec každý den usínal manželovi na hrudi, tělo na tělo, když byl syn starší a manžel byl doma (víkendy/dovolená) syn si k němu chodil takto lehat na odpolední spaní, nebo prostě když byl během dne unavený. Dnes je mu 6 a stále ho nejlbezpečněji uklidní, když se může s tátou obejmout.
    Neházela bych ale do jednoho pytle porodnost a to zda mají děti vlastní pokojíčky nebo spí u rodičů v ložnici… To je nesmysl.
    A slovní spojení „neúprosný diktát rozumu a vědy“ vyloženě pobavilo.

  3. Moje dcera spí se mnou dodnes. A to je jí deset let. A bude se mnou spát, dokdy bude chtít. Ta doba, kdy si vleze do své vlastní postele, kterou už má připravenou od tří let, prostě přijde sama.Je pravda, že je třeba, aby byl téhož názoru i taťka 🙂 A to u nás je 🙂

  4. Naprosto nesmyslný článek. Mame 4 měsíční miminko a naprosto v pohodě spinka v postýlce VE SVÉM POKOJICKU. Spolecne spaní jsme zavrhli, nechceme si vychovat zavislacka, který pak bude mít problem jít například do MŠ a podobne. Chci vychovat samostatného jedince, ne uzkostliveho ťunťu. Kdyz čtu některé situace matek popsané zde, nezbývá nez kroutit hlavou. Pak se nedivte scén, kdyz bude dětem tri/čtyři roky…

    1. Fyzickym kontaktem dite nerozmazlite a nevyvinete mu zavislost,…a je jedno, jestli se jedna o spolecne spani nebo noseni apod. Prave v tom se muzeme ucit od prirodnich narodu to, co jsme diky civilizaci zapomneli.

      Ale je jasne, ze kazdy se zaridi tak, jak to vyhovuje jeho potrebam. Mne vyhovuje, ze mi deti do postele stale obcas vlezou a jednou mi bude lito, az prijde den, kdy to skonci

      1. Praveze tim, jak separujete sve dite do SVEHO POKOJICKU si muzete zavislacka vytvorit. Jednoduse pokud mu chybite aa neni s vami v kontaktu. Nevim, jestli ho nechavate vyrvat nebo tak neco, ale prave to se v pozdejsim veku projevi jako zavislost na jinych autoritativnich osobach a nizsi mirou sebevedomi. Jelikoz maminka tu nebyli s malym detatkem, kdyz to potreboval. Dite ztraci viru v jistoty jakou mu maji dat prave rodice. Casem se nauci tuto skutecnost prijmout. Zdaji se byti klidne a hodne deti, ale jsou jem vytrenovane a sve vlastni pocity byli jiz potlacene. Nikdo na jejich potreby nereagoval. To se dale pak muze vyvijet v jine problemy dospelosti. Pokud vsak Vas Vase 4mesici miminko nepotrebuje a je uzasne samostatne, tak smekam…myslim, ze jste prvni na svete 😉

        1. Mne mala kolem 4.mesice taky v pohode usinala v postylce a spala i bez pauzy do rana. Postupne se ale zacala casteji probouzet, takze ji mam od 5. mesice u sebe a casto mi u prsa i usinala. Zavisla na me rozhodne neni, na kazdeho ciziho cloveka se usmiva (krom par vyjimek) a klidne se necha pochovat. Na hromadnych akcich o ni skoro nevim, jak si ji vsichni chteji chovat a hrat si s ni. Potreba mamy, lasky a pocitu jistoty a bezpeci je uspokojena, proto se z ni muze stat opravdu nezavisla a silna jednotka. Ne jenom osamoceny jedinec, ktery si zvykl byt bez mamy…

    2. Muj syn s námi spí od 4 měsíců, kdy jsem na to došla že to takhle neni ok. Ve dvou a pul letech sem mu vysvětlila že čekáme sestřičku a musí jí uvolnit místo, dostal krasnou postýlku hned vedle naší a uplně v pohodě to pochopil. To stejný i se školkou, dokonce jezdí s babičkou na týden na prázdniny. Rozhodně závislák není, mám farmu, spoustu zvířat a nemůžu se věnovat 24 hodin jen jemu prostě de se mnou nebo ne jak potřebuju. Dítě se přizpůsobí životu rodičů nemusíte ho uměle separovat to je to nejhorší co pro něj mužete udělat.

    3. Dcera spi v izbe stale so mnoi ma teraz 5.5 roka nikdy nebol problem s placom ked sme neboli spolu skolku zvlada od 3 rokov super nikdy neplakala skor nechapala preco deti placu pred rokom prisla do skolky v nemecku nikomu nerozumela ani vtedy neplakala takze to asi nebude tym spanim ci nespanim spolu

    4. To Alex: Jsem zvedava jak dlouho Vam to vydrzi ;-);-);-) chichichi. Jedna docela zajimava informace: Uz Vam nekdy nekdo rekl,ze kazde dite ma jinou povahu?Kazdy jsme jiny a tak jestli Vam to tak vyhovuje tak si to tak delejte. Je to sranda jak se clovek dokaze vytocit kvuli individualnim vecem. Hezky den

    5. Gratulujem vam k vasmu novemu babatku! Vas prispevok Je iba vas nazor, v tomto pripade bezpredmetny. Ste rodicom 4 mesacneho cloviecika, zatial nemate ani vedomosti ani skusenosti dokonca ani predstavu co vas caka a co vyrastie z vaseho potomka. Az vychovate dieta/deti budem respektovat vas nazor na temu rodicovstvo/vychova dietata ci uz s vami budem suhlasit alebo nie, budete mat k danej problematike co povedat. Dovtedy…

  5. Naše deti (8,12) spia od narodenia v postieľke ak plakali bola som pri nich aj pri mne spali ako náhle zaspali tak som ich autamiticky preložila do postieľky. A keď boli už staršie trebalo ich v noci prebaliť a nakŕmiť nebola som lenivá k ním vstať a opatriť ich….a ešte my nemáme takú veľkú postel aby sme sa tam zmestili všetci štyria Milujem naše deti nadovšetko,venujeme sa im a zároveň sme všetci vyspatý 🙂

  6. Moc děkuji, krásný článek, v podstatě se ztotožňuji. Jen bych opravila pár historických a technických dat, ale já už jsme taková :)) Zavinování se týká už dob středověku, kdy se věřilo, že zavinutí zajistí rovný růst – zřejmě obava z křivice. Jinak v době nevolnictví lidé pracovali běžně 12 hodin denně stejně jako po nástupu průmyslévé revoluce, a to včetně dětí. dětská práce byla v Evropě běžná do konce 2. sv.v. Rodinné vazby u prostých lidí byly budovány spíše z nutnosti, ale v podstatě nebyl čas na rozvíjení sociálních vztahů. Jinak Japonců se od 70. let rodí kolem 1,50 dítěte na matku, což je málo na populační obnovu a 10 let již ubývají – více lidí umírá než se rodí. Rozklikněte si tabulku „Vital statistic“ zde https://en.wikipedia.org/wiki/Demography_of_Japan

Přidat komentář

Související články

Co bychom měli vědět o dětském spánku?

Často máme sklon pohlížet na děti jako na zmenšenou kopii dospělých a podle toho také vyhodnocujeme jejich chování. Že miminko nechce spát, pořád se budí a ještě u toho vytrvale […]

Výchova Nevýchovou: Miminko pláče

Mimčo řvoucí jako tur celé hodiny a naprosto zoufalá matka, která vyčerpala všechny možnosti, jak ho utišit – tato představa patří k těm nejhorším, jaké mám s mateřstvím spojené. A […]

Kontaktní rodičovství stručně

Kontaktní rodičovství je velmi intuitivní rodičovství, kdy rodiče vnímají své dítě a respektují jeho povahu a potřeby a citlivě na ně reagují. Věříme, že pro děti je zdravé a naplňující, […]