Kontaktní máma na YouTube

Heidi Johanna Vacek je mladá maminka z Prahy, která svými video příspěvky na Youtube propaguje kontaktní rodičovství a udržitelný životní styl. Život ji vede po zajímavých cestách a rozhodně má druhým, co říct. Pochází z hudební rodiny a vyrostla ve Finsku, které ji hodně inspirovalo. Je houslistkou a muzikantem je i její přítel, se kterým vychovává malou dcerku. Povídaly jsme si o tom, jaké to je přinášet světu videa s „novým pohledem“ na rodičovství a život, ale také o kontaktním rodičovství a bezobalové domácnosti.

Mrkněte na:
YouTube kanál Heidi
Webové stránky
Facebook

Heidi, vy natáčíte videa a šíříte osvětu v rámci látkování a bezobalové domácnosti apod. Jak jste se dostala k natáčení? 

Natáčení je pro mě součástí blogování, kterému se s pauzami a v různých obměnách věnuji už od roku 2006. Dřív to pro mě býval jen takový virtuální deník, ale po porodu několikanásobně vzrostla moje touha sdílení a šíření informací a zkušeností, které mohou jednoznačně zlepšit životy ostatních a také chránit naši planetu. Ráda jsem sledovala video-blogy několika youtuberů, a pak mi došlo, že na Youtube nikdo o látkových plenkách, kontaktním rodičovství, přirozeném porodu, eko-domácnosti a dalších podobných tématech pravidelně nebloguje. Tak jsem se rozhodla to změnit :-).

 

A co vám natáčení přináší? Jaká je to pro vás zkušenost?

Díky natáčení jsem měla možnost se seznámit a popovídat s mnoha skvělými lidmi, kteří něco zajímavého ve světě (i kdyby jen v tom českém) dokázali, což je inspirující. Také jsem mnoho témat prozkoumala mnohem hlouběji, než bez něj. I když se snažím svoji řeč při natáčení videa vést co nejstručněji, mám snahu všechna témata podávat zároveň co nejkomplexněji, aby se u mě lidi i něco nového dozvěděli. Určitě jsem si díky tomu zlepšila jsem své vyjadřovací schopnosti. Natáčení mi ale především přináší příležitost postavit se za to, v co věřím. Je to pro mě tedy pozitivní, i když často dost náročná a stresující zkušenost – radši píšu než mluvím před kamerou.

 

Pouštíte se třeba díky natáčení do nějakých nových experimentů či testování?

Už ano – všimla si mě například česká firma Unuo, kterou jsem předtím moc neznala, a díky tomu do šatníku mé dcery přibylo pár pěkných a užitečných kousků oblečení. Nedávno jsem také testovala šátky od Loktu She, mladého českého výrobce šátků, oblečení a doplňků pro nošení dětí. Jejich šátky jsou jednoznačně úžasné! Všechny případy, které zmiňuji, spadají do kategorie spolupráce nějaké firmy s blogerem – za možnost vyzkoušení produktu v těchto případech tedy napíšu nebo natočím recenzi.

 

Jaké máte na videa reakce?

Převážně kladné, i když jsem se už dozvěděla, že jsem rozmazlená, když se nechci spokojit s běžnou chemickou drogerií z obchodů, a nechutná, protože kojím ve videu. Těch kladných je ale podstatně víc, takže vím, že jsem si svoje publikum našla a negativní beru s nadhledem. Obecně mám radost z jakékoli zpětné vazby – i to, že lidi vyprovokuji, a že si dají tu námahu mi dát palec dolů nebo napsat něco negativního, je pro mě znakem, že se mě lidi prostě všimli a nepřecházejí to mávnutím ruky. Můj pomyslný rybník působení se rozšiřuje – k mým videím se dostanou i lidé, kteří o kontaktním rodičovství, eko otázkách i zdraví možná ještě nepřemýšlejí a jestli jim zrovna já na chvíli rozvířím stojaté vody myšlení, jsem za to upřímně ráda.

 

Co vás vedlo k tomu, že jste začala používat látkové plenky?

Moje přirozená potřeba chránit planetu a žít ekologicky. Ale už si nevzpomínám, kdy jsem se poprvé dozvěděla, že se látkové plenky transformovaly směrem k modernímu a pohodlnému látkování, jak tomu dnes je. Ze začátku jsem měla určitě v hlavě představu o tom, že bílé dětské pleny patří době našich babiček a že dneska “se používají” ty papírové.

 

Inspirovala vás nějakým tématem přímo Brána?

Je to možné, ale Brána hlavně dokonale zapadla do mého již zažitého životního stylu a způsobu smýšlení. Rádi do ní chodíme nakupovat, oceňuji i nabídku kurzů a se zálibou si čtu ve vašem internetovém magazínu ;-).

 

Jaké tipy Vám fungují pro to, abyste byla spokojená, trpělivá a milující máma?

Funguje mi jedině to, že je v pořádku základ, a tím jsou naplněné potřeby dítěte i rodičů. Pro každého jsou ty potřeby trochu odlišné, takže si asi každý musí najít, co je pro něho důležité. Obecně by se dalo říct, že jsem klidná, pokud se dobře vyspím, trpělivá, pokud jsem měla čas se věnovat své práci, nebo vím, kdy ten čas mít budu, protože pak se dokážu plně soustředit na dcerku. A milující – jsme asi všichni rodiče 🙂 Tady zas vidím jako důležité dávat svou lásku najevo nejen způsobem, který je nám blízký, ale i tak, aby tomu rozuměl ten druhý. V tom mohu nesmírně doporučit knihu Pět jazyků lásky, existuje i verze pro děti. Taky můžu být klidná a trpělivá, když mám důvěru v to, že své dceři rozumím a že si poradíme s každou potenciálně obtížnější situací, která nás v budoucnosti může potkat. V této důvěře mi pomáhají myšlenky Naomi Aldort a kurz Nevýchovy. Také mě zaujaly Mentální jazyky (a ZDE), o kterých jsem se více dozvěděla díky Kongresu pro rodiče.

 

Jak vnímáte kontaktní rodičovství? 

Kontaktní rodičovství je pro mě přirozeným rodičovstvím. Jdu-li cestou přirozenosti, je život jednodušší a pohodovější. A také méně namáhavý, protože příroda odvede půlku práce. Když kojím, nemusím pro mléko do obchodu. Když bezplenkuji, peru méně často plíny nebo utratím míň peněz za ty papírové. Když rodina spí spolu v jedné posteli, máma nemusí v noci vstávat k dítěti (což je fakt unavující) a taky nepotřebujete monitory dechu a tak – protože je máma supercitlivá ke svému dítěti a instinktivně se vzbudí při sebemenším náznaku něčeho nenormálního (alespoň takhle to máme my). Kontaktní rodičovství mě také osvobodilo od představy, že máma má být na dítě koncentrovaná 24 hodin denně a tak je to přece správně. Když jsem si v knize Koncept kontinua přečetla větu o tom, že dítě chce být uprostřed života a ne středem života, tak se mi nesmírně ulevilo – nemusím kvůli tomu, že jsem se stala mámou, přestat žít vlastní život, mohu dál pracovat na různých věcech a mému dítěti to může připadat jako něco zajímavého a bude ho to rozvíjet (i tohle u nás funguje). Kontaktní rodičovství je osvobozující, přirozená a příjemná cesta rodičovstvím.

 

Zkoušela jste z přírodních metod něco, co vás nakonec nezaujalo? Co nefungovalo?

Zkouším toho dost pořád. Ale už nebudu zkoušet vyrábět domácí mycí prostředek na nádobí, trápili jsme se s ním od května do prosince loňského roku a děkuji, že už to máme za sebou (vrátili jsme se k osvědčenému ekologickému prostředku, který jsme používali předtím). Na vyrábění domácí kosmetiky shledávám mnoho vad na kráse, ale to by vydalo na samostatný článek, na který se také chystám. Obecně všechny přírodní metody fungují hůř ve městě než uprostřed přírody samotné. Loňské léto jsem chodila po pražských asfaltkách bosá, což bylo na jednu stranu příjemnější, než to prochodit v sandálech, ale ještě lepší by to bylo třeba v lese. Taky kompostování je ve městě celkem naprd.

 

A ještě se vrátím k tomu bezobalovému fungování domácnosti. Jaké tipy vám fungují? Kde máte ještě v bezobalové domácnosti rezervy, které se chystáte zdolat? 

Vzhledem k tomu, že zatím žijeme vedle křižovatky, je těch rezerv hodně. Abychom byli bezobaloví a soběstační, museli bychom si všechno vypěstovat, upravit a uskladnit sami, zavařit, nasušit a podobně. Na to já ale, po pravdě řečeno, nemám náturu. Zdá se mi, že bych takto v životě neudělala nic jiného, než se starala o úrodu. Pokud se jednoho dne odstěhujeme někam blíž k přírodě, našla bych si svého místního farmáře, u kterého bychom nakupovali. To se ale ostatně dá udělat i ve městě – v současné době bedýnkujeme, což částečně řeší problém s obaly. Bedýnky jsou vratné a valná většina obsahu chodí bez obalu. Sušiny jako luštěniny, obiloviny a ořechy nakupujeme převážně v Bráně ke zdraví, kde je lze nakoupit na váhu do vlastních obalů. Všude beru s sebou látkovou tašku navíc. Co zvládnu, udělám si doma, abych to nemusela kupovat – třeba různé pomazánky a chystám se na pečení chleba. I taková müsli tyčinka nebo sušenky se dají upéct v troubě a nezabere to tolik času. Obecně je to ve městě z hlediska ekologického žití všechno složitější a já určitě nejsem žádný bezobalový guru. Nezbývá, než prostě o všem přemýšlet mnohem víc a co se dá, vyrobit si sám a recyklovat ještě před vyhozením. Chtěla bych si přečíst horkou novinku loňského roku, knihu Domácnost bez odpadu.

 

Další články

Komentáře

    1. Každý má svou životní pravdu, ale jsem ráda, že si článek o mně přečte zrovna někdo, s kým to souzní a kdo to má podobně jako já 😉

  1. Dobrý den, jak je možné, že vás vůbec neznám. Občas sleduji youtuberky maminky, ale s naším životním stylem z nich mám pocit, že něco dělám špatně. Dnes jsem tchyni obhajovala jaktože naše dcerka spí ve čtrnácti měsících s námi v posteli a stále se v noci kojí, že to už není normální. Hned jdu mrknout na váš kanál, tam mi bude dobře. Hezký den a díky za článek

    1. Dobrý den! No, já ještě taková celebrita nejsem 😀 Tak možná proto. Koukněte na moje video Život s dvouleťákem: https://youtu.be/oFFEVoW-Ii8 Jestli jste ho ještě neviděla, určitě Vás podpoří nyní. S příbuznými je to občas těžké, znám to. Fandím vám a díky za milý komentář.

Přidat komentář

Související články

Nošení dětí jako smysluplný koníček

Své děti nosí výhradně v šátku, a proto jich mají doma hned několik. Šátky jsou pro ně nejen každodenním pomocníkem, ale také častým předmětem rozhovorů. Díky sociálním sítím vznikla obrovská […]

O vědomém milování s Denisou Říha Palečkovou

Sex je někdy to poslední, na co mají rodiče pomyšlení. Ale existuje řešení. Denisa Říha Palečková rodičům představuje koncept tzv. vědomého milování, které překvapivě není časově náročné, nevyžaduje předem “chuť na sex” ani nažhavení, kdy i z “bodu nula” či “bodu mrazu” vstupujeme do láskyplné tělesné výměny.

Přirozené rodičovství a moudrost pralesa

Následující vyprávění se odehrává ve vesnici Meyo-ntem v oblasti Ma´an – v části Kamerunu. Lidé, kteří tam žili, jsou z klanu Eba – jednoho z 25 rodů kmene Ntumu – v překladu to znamená děti […]