Cukr, jak ho nechceme znát

Cukr = bílý jed! Bílý zabiják! Chraňte před ním děti! Klasický bílý cukr, osvědčený zdroj našich chuťových potěšení, je v poslední době pod opravdu těžkou palbou. I když je dobře, že se konečně mluví i o jeho hořké stránce, neměli bychom ho šmahem zařadit někam ke rtuti a kyanidu. Ani sednout na lep zdánlivě zdravějším alternativám.

Opravdu závidím těm, kdo nad načatou tabulkou čokolády nehnou ani brvou.  Radši si ani nepředstavuju, kolik jsem už za svůj život spořádala sušenek, žužu, čokoládiček, buchet, limonád… Teprve rok a půl soužití s chronickým zánětem mě donutilo přemýšlet, co asi dělám špatně.

Všudypřítomná sladkost

„Vy asi máte hodně ráda sladké, že?“ přejela mě vědoucím pohledem detoxikační poradkyně, k níž jsem se vydala poté, co si se mnou nevěděli rady ani na specializované klinice. Její doporučení bylo jasné – pokud nevyškrtnu bílý cukr z jídelníčku, můžu se těšit na další dny vyplněné rychlými doklusy na toaletu a popíjením urologického čaje. Můj překyselený organismus totiž všemožným breberkám a plísním skýtal přímo luxusní bydlo.

První dny jsem zažívala celkem paniku, kterou důkladně přiživovala trýznivá chuť na cokoliv sladkého. „Co teď jako budu jíst?“ přemýšlela jsem při pochůzkách mezi plnými regály, když jsem se učila luštit mikropísmo na etiketách.

Potvora cukr a jeho blízcí příbuzní (zejména glukózo-fruktózový sirup) jsou totiž skoro všudypřítomní. Najdete je v hotových omáčkách, slaných brambůrkách, konzervované zelenině, uzeninách, dokonce i v úplně obyčejném rohlíku. „Ale proč, vždyť tam čistě teoreticky nemusí vůbec být?“ povzdechla jsem si a vrátila do regálu neochucené kukuřičné lupínky. Samozřejmě také obohacené cukrem.

Pervitin, alkohol a… cukrboy-358296_1920

Odpověď je jednoduchá. „Sladká chuť je v přírodě známkou, že je jídlo kaloricky vydatné a že není jedovaté. Ještě v mezolitu, tedy asi před 10 000 lety, byla sladká, kaloricky bohatá potrava skutečně vzácným darem, který prostě musel být vychutnán. Když naši předkové objevili sladké plody nebo strdí, plástve divokých včel s medem, bylo logické, že se jednoduše přejedli. Nevěděli totiž, kdy zase na takovou vzácnost narazí,“ vysvětluje doktor Josef Jonáš v knize Zdraví v ohrožení, kterou věnoval výhradně vlivu cukru na lidské zdraví.

Na sladkém jsme dokonce životně závislí, protože glukóza je palivem nejen pro naše svaly, ale také pro mozek, který bez ní odumírá. Výrobci potravin navíc moc dobře vědí, že na tuto chuť velmi snadno vzniká návyk srovnatelný s alkoholismem či drogovou závislostí. Proto cukr a jeho náhražky začali využívat v měřítku, jež nemá v historii lidského druhu obdoby.

Jako první jsou tomuto masivnímu útoku vystavené děti. A ne náhodou. Drobeček vyrostlý na kole, sušenkách a gumových medvídcích bude svou „denní dávku“ s vysokou pravděpodobností vyžadovat i v pozdějším věku – prostě ideální zákazník. Jak velký vliv má tento nenápadný bílý prášek na jednotlivce i společnost, výstižně zachycuje film Cukr-blog české dokumentaristky Andrey Culkové.

Pozor na náhražky

Jak už asi tušíte, pravidelný cukrový doping se musí někde projevit. „Vývoj byl po tisíciletí charakterizován obdobími sytosti a hladomorů,“ připomínají autoři knihy Nevíte, co jíte. V době výtečně zásobených supermarketů si ale na hladomor dobrovolně hraje jen málokdo, což je solidní základ současné pandemie obezity.

Kily navíc to ale většinou bohužel nekončí – svědčí o tom i stále častější výskyt gynekologických potíží, cukrovky, osteoporózy, infarktu myokardu a nádorových onemocnění. Této tematice se doktor Jonáš podrobně věnuje v již zmíněné knize Zdraví v ohrožení. Představuje v ní také různé alternativy ke klasickému cukru. Zaujala mě zejména pasáž o průmyslově vyráběné fruktóze. Ta totiž často figuruje ve „zdravých“ potravinách, i když s ovocem nemá nic společného a její škodlivé účinky jsou víc než na pováženou.

O negativním vlivu některých umělých sladidlech na lidské zdraví se už naštěstí mluví i v mainstreamových médiích. Za všechna uveďme aspartam, který svou kariéru začal coby bojová neurotoxická látka. „Dnes existují nezvratné důkazy, že podávání aspartamu laboratorním zvířatům po celou dobu jejich života prokazatelně zvyšuje výskyt leukémie, lymfomů, nádorů mozku, rakoviny jater a plic,“ varuje doktorka Jana Strunecká v knize Jak přežít dobu jedovou.

Zdravěji krok za krokem20266-jak-prezit-dobu-jedovou-

Co ale dělat, aby z nás tenhle šíleně přeslazený svět nevyrobil další várku pacientů? Úplně škrtnout všechno sladké z jídelníčku je nesmysl. Varovným příkladem budiž můj strýc, jemuž před lety mylně diagnostikovali cukrovku. Po pár dnech bez cukru zkolaboval a tím „léčení“ skončilo. Klíčem k úspěchu je i v tomto případě obyčejný selský rozum v kombinaci s umírněností.

Příroda nám přirozené cukry servíruje vždy v kombinaci s vlákninou, minerály a vitamíny. Monotematickou kilovku krystalu vymyslel až člověk. U nás doma to probíhalo následovně: ze spíže nejdříve zmizely klasické cukrovinky. Naopak přibylo poznávacích výletů do zdravé výživy, kde jsme hledali přijatelnější dobrůtky. Večerního pojídání sušenek a tyčinek jsme se prostě nedokázali vzdát ze dne na den.

Dnes už coby lehce pokročilí mlsáme hlavně kvalitní hořkou čokoládu, sušené ovoce a sem tam makrobiotické zákusky. Kromě pár kilogramů jsme pozbyli i nějaké neduhy – odporoučel se také zmíněný zánět, kvůli kterému jsem se o cukr začala zajímat. I když by bylo hezké skončit zvoláním, že cukr nejíme a už nikdy (bléééé) jíst nebudeme, takhle vymýšlet si nebudu.

Hřešte s radostí

Těžko se najde týden, kdy bych nepožila vůbec žádný cukr. Vytrvale na mě číhá na návštěvách u rodičů, na oslavách nebo prostě zapakovaný tam, kde bych ho nečekala. V takových chvílích je dobré si připomenout, že jídlo má být spojené především s radostí. Pokud budete smutně koukat na všechny okolo, jak si dopřávají; nebo naopak trpět výčitkami, že jste neodolali maminčině bábovce, ublížíte svému tělu mnohem víc, než to dokáže cukr. Jak už víte, sladit si život je životně důležité. Stejně zásadní je ale dělat to s rozumem.

P. S. Při psaní tohoto článku hrdinně padla dvě jablka a dvacet deka sušených datlí. Průmyslově vyráběným blafům zmar!

Náš tip:
V sortimentu Brány k dětem najdete širokou nabídku přírodních sladidel, zdravějších sladkostí včetně dobrůtek v provedení raw, ale i sušeného ovoce a ořechů, které zaženou chuť na něco dobrého a ještě tělu dodají důležité vitamíny a minerály. Zajímavou volbou je sladidlo xylitol, tzv. březový cukr, které působí jako prevence zubního kazu.

Další články

Komentáře

Zatím tu nic není... Ale můžete být první! :)
Přidat komentář

Související články

Celiakie – když se lepek chová jako jed

Zatímco ještě před třiceti lety patřila celiakie mezi téměř neznámá onemocnění, dnes někteří odborníci mluví přímo o její pandemii a pacientů, kterým byla diagnostikována nesnášenlivost lepku, stále přibývá. Protože si […]

Račte se seznámit – vegani, freegani, makrobiotici a spol.

Také jste si všimli, jak poslední dobou úctyhodně narostly počty všelijakých –ánů a –iků, kteří se rozhodli, že se budou stravovat v souladu se svým zdravím, vysněným obvodem pasu, svědomím, nebo […]